Kuchařka

Říká se, že láska prochází žaludkem. Zvláště když mluvíme o českém žaludku. To je vám ta láska tak veliká, že národ čechů, moraváků, slezanů, chodů a kdovíještějakých kmenů a klanů žijících v té naší kotlině již dlouhá léta patří nezi nejvíce civilizačními chorobami ohrožený živočišný druh. Kdož mezi nás ohrožené nepatříš, zkus se vyvarovat uštěpačných poznámek a škodolibého úsměvu, neb i sportovec může mít problémy se srdcem, žlučníkem či končetinami a navíc (nebo možná spíš namíň) si neužije rokoší daných kuchyní českou. V mnoha zdrojích se mluví o speciální vlastnosti našich domácích pokrmů, totiž neadekvátní kalorické výživnosti, která se ještě umocňuje všeobecnou neochotou k tělěsnému pohybu, ale - mezi námi - již v klasikovi paní hokynářová praví, opřená o futra „..já když nemám k obědu knedlík, tak mám ve dvě hodiny hlad !“. A o tom to je. Jako se každý národ snaží zachovat si své obyčeje, svůj jazyk, svoje kulturní a technické dědictví, nenechme si naší dobrou a výživnou krmi vystrnadit z našich myslí a předávejme zkušenosti dál a dál… Co však katalyzovalo mojí činnost, byl akutní nedostatek dobrot, jak jsem si je pamatoval z mých mladých let. Vy, trochu více pamatující čtenáři, mi jistě potvrdíte, že takový rybí salát nebo salám gothaj, špekáčky, uzenáče, to přece byla veliká mňamka, která se téměř nikdy nepřejedla. Když ale okusíte tyhle průmyslově vyráběné napodobeniny původních lahůdek, kde se hlavní důraz klade na trvanlivost a tedy v konečném důsledku jsou plné náhražek a chemikálií, umělých vajec a sladidel a slanidel a jíst se dají jen se sebezapřením, jistě pochopíte, že můj „chlupatý“ jazyk vysílal velmi silné signály ve smyslu „když se to nedá jíst koupené, udělej to jedlým doma ve své kuchyni“. A už to bylo. Vyráběl jsem a jedl, čas od času i přátelům poskytl či připravil, a jak letorosty na mém těle neustále zmenšují kalhoty a trika a košile a… a vůbec všechno, začínal jsem se cítit podobně jako pana Foglara vynálezce Jan Tleskač. Co když všechno zapomenu? Raději si všechno pěkně zapíšu. A tak teda zaznamenávám a smolím a obraty s velkým úsilím potím… ne pořád, taky mám jisté profesionální
ovinnosti a závazky, ale ve volných chvílích či po zdařilém dílku mé poznámky kompletuji.
Všechny uvedené recepty mám vyzkoušené, vlastní rukou vytvořené a chuťovými buňkami ověřené. Fotografie tvořím jako absolutní laik, nehledejte v nich žádné vyšší poslání, prostě vezmu foťák (digitální zrcadlovka Nikon D3000), namířím na cíl a zmačknu. Světla, stíny, kompozice považuju za španělskou vesnici a ani v řízení aparátu nemám jasno. Proto, kdož jste v této oblasti kovaní, buďte tolerantní, prosím.
Výsledek uvedený na těchto stránkách tvořím od poloviny roku 2009 a mým plánem je pokračovat dál. Nicméně v tuto chvíli valná většina "plánů" ještě nebyla realizována a i v tomto punktu žádám shovívavost a trpělivost...